Žena

(František Halas)

Žena s vyhrnutou krví

až k víčkům znehybnělým nadějí

z mramorové urny jejího dříku

propadá popel dohoření

Žena jímavě zhouslena vzlyky

temnotná kráska výhně

stooblý hrozen přezrálý

sající kmitná sršení tmy

Žena okřídlená laskavcem

krajka vlny spějící v písek muže

nad divem tamté hry skončené

dech klokotný tají

Žena šarlatová kazajka dítěte

achát útrob s blánovím zářivým

jako svatební šat závojnatek

žena prvně samodruhá

Žena tkající hedváb mléka

v zmámené tkáni prsů

jakoby Lotova zkameněle tu stojí

a čeká až hne se přicházející

Žena teď šlojíř marné pěknosti

jež se jí nezdá k ozdobení

bledne anať přistrojit se má

do nahoty nekřtěňátka

Žena úů snůšky vybraný

leží tu nahá svíce bez plamene

a sní se jí sní o temném medu

noci která minula